Na Poločasu nápadu si Pája váží skvělých a nadšených lidí, kteří skupinu táhnou kupředu a jsou inspirující nejen co se improvizátorských schopností týče.
Obecně má na improvizaci nejradši momenty, kdy se do situace či postavy vžije tak, že okolní svět přestává existovat a Pája má “dětskou radost” z prožívání věcí tady a teď, bez ohledu na okolí a na to, co si kdo myslí.
Mimo improvizaci Pája ráda tančí salsu, čte knihy, objevuje krásy měst či přírody a ráda ochutnává jídla z celého světa.
Pája pochází z malého města na východě Čech a k improvizaci se dostala náhodou, když kývla na nabídku přijít se podívat na trénink Poločasu nápadu. A nějak se přihodilo, že už tam zůstala. Říká, že improvizace je jedno z jejích největších vystoupení z komfortní zóny a sama se někdy diví, do čeho se to vlastně pustila.
Teď je však pro Páju improvizace velká radost – v poslední době ji nejvíce baví tvořit různé postavy a být na pár chvil někdo jiný, ale taky hrát si s dynamikou vztahů a emocí na jevišti. Navíc díky Poločasu objevila i potěšení v imitaci cizích jazyků.
Největší kouzlo impra je pro Páju ve tvoření a vyprávění příběhů, které vznikají z momentu a interakce se spoluhráči. Každou vteřinou se tak učí poslouchat a vnímat své herecké kolegy.
“„Improvizace je radost.“”
