Loučíme se se sezónou 2024/2025

Letos jsme hodně milovali. V příbězích, co jsme hráli, ve vztazích, co jsme zkoumali, ve scénách, co začínaly jemně a končily explozí emocí. Věnovali jsme se tomu, jak se lidi k sobě přibližují, jak se míjejí, jak se drží nebo pouštějí. A s každou další lovestorkou jsme objevovali něco i o sobě.

Slavili jsme. A bylo co. 10 let. Deset let hraní, hledání, růstu. Deset let společné improvizace — na jevišti i v životě. Vyprodali jsme Rock Café, Divadlo bez Hranic, Divadlo Inspirace i A Studio Rubín. Ne náhodou. A pokaždé to byl zážitek, který nás posunul. Hráli jsme pro lidi, kteří nás neznali, hráli jsme pro naše věrné fanoušky, hráli jsme Janče na svatbě.

Přijali jsme nové členy. A nešlo jen o to, že je někdo „nový“. Přinesli nový rytmus, nový styl, nové impulzy. A zapadli jako dílek, o kterém jsme nevěděli, že chybí.

Rozšířili jsme pole působnosti. Nahráli jsme rozhlasové hry. Improvizaci, která se nevejde na jeviště, jsme dostali do sluchátek. Experiment, výzva, radost. A hlavně důkaz, že hranice žánrů jsou od toho, aby se překračovaly.

A protože improvizace je život, i ten s námi mluvil naplno. Narodilo se nám několik dětí. Poločasátka. Malí spolutvůrci, co zatím nemluví, ale už nás mění. A připomínají, že divadlo nekončí oponou.

Tak zase na podzim…

„Z holky podprsenka padá,
jako by svět odhazoval kulisy.
A já? Já se procházím parkem a potkávám své postavy z her.
Jana na mě mluví lámanou Francouzštinou.
Ondra rozplétá vánoční světýlka.
A všichni čekáme, až se otevře divadlo.“