Ludvíku, Ludvíku. Potichu, ať nás neslyšej, já mám pocit, že nás tady nikdo neuslyší, tady nikdo, nikdo není, ani ta zvěř, ale stopu máme a sledujeme ji už tři dny. Už musí být blízko.

Že ten jako jeden nejlepší stopař, ale potom, co už jsem počtvrté viděl ten samý kámen, tak mám pochybnosti. Mám velký pochybnosti, že tady prostě nic není. Já jsem stopař, ty jsi střelec. Já stopuju, ty střílíš, tak prosím tě, když ta zvěř chodí v kruhu, tak budeme chodit v kruhu taky. A co kdybysme šli proti? Co kdybysme šli zpátky?

To není špatný nápad, takže ty stopy mám číst pozpátku? Váňo, možná jsi na něco kápl, podívej, podívej, tady je. Tohle vypadá jako… jako lidská stopa. To vypadá jako lidská stopa bez bot, taková malá. Možná je to dítě, že by se tu ztratilo dítě? To ještě tohle, to je vždycky to na papírování, když najdeme něco zvláštního. Ale dítě jsme ještě nikdy nelovili, teda nestopovali.

Ukaž mi směr a já vystřelím! Jelen? Že bych se konečně trefil? Pojďme se tam podívat. Jo, pojďme to dodělat. Máš sebou svůj lovecký nůž? Nůž, ten mám. Počkej, tady zatím krvím. No, jsou tady stopy krve. Já jsem se trefil, já jsem se trefil! Dobrá práce, je to boj! Ježišmarjá, to není jelen.

Tati! Anežko? Váňo? Tati, tady mě někdo asi postřelil. Asi jsou tady pytláci. Tati, ale je to dobrý, asi to je jenom škrábnutí.

Máš jenom škrábnutý? Ouško, to je dobrý, tati. Já jsem ráda, že seš tady. To byly nějaký zlý lidi, co tady střílej po těch zvířatech, moc zlý. Je tady spousta pytláků a my se snažíme lovit, teda eh, snažíme se najít ty lidi. A pojď, já ti to obvážu, vydezinfikuju. Ty máš sebou lékárničku, ty jsi nejlepší táta teď.

To bude trochu pálit, jo? Ne, tati, ne, jau!

Váňo, já jsem ti říkal, ať se po ty děcka na naše výpravy nebereš. Já teď potřebuju chvilku. Já musím zpracovat, že jsem málem zabil svoji dceru. Je ten škrábanec dobrý?

A tati, kdo to je tohleto? To je Luďa, to je můj zaměstnanec. Dobrý den, pane Luďo.

Dobrý den, Anežko. Co tady v lese, tři dny chůze od civilizace, děláš?

Já jsem tady sbírala jahůdky.

A našlas nějaký?

Moc ne.

To se střelím já.

Jak ses dostala k nám? To jsi musela, tatínku, já jsem tě šla hledat, když jsi utek, tak já jsem tě šla hledat. Já jsem se o tebe bála Tati

A copak jsi nenašla ten papír, na kterým jsem napsal, kde máš jídlo na týden a jaký je program v televizi?

Ale tatínku, vždyť já jsem přece dítě, to mi jde špatně číst, a já to mám po tobě. Já zase strašně zapomínám. Tatínku, proč nejsi u nás doma a chodíš po lese?

No, myslím si, že už se nic horšího nestane dneska, tak ti můžu říct pravdu. Hledáme velkou nohu. Velkou nohu. A našli jsme malou.

Neviděla jsi tady, Anežko, nějaký stopy větší, než jsou ty tvoje?

Viděla.

A ukážeš nám je?

Tak když půjdete se mnou, tak vám je ukážu.

Láďo, to vypadá dobře. Láďo, ta moje dcera je lepší stopař než ty. No a tamhle, támhle, jak je ten velkej pařez, tak vedle něj je taková velká stopa a já nevím vůbec, co to je. To je jako od obra. Ty stopy vedou do tý jeskyně. Nechcete se tam jít, Anežko, s tatínkem podívat?

Jo, Láďo, ty to tady hlídej venku, kdyby náhodou se velká stopa chtěla vrátit. Necháš mi tady aspoň svůj lovecký nůž?

Můžu ti nechat sadu párátek a harmoniku.

Harmoniku potřebovat nebudu, tady máš, díky. Tak hodně štěstí.

Tati, víš, že tady v tý jeskyni má bejt ten poklad? To vždycky říkala máma. Tady byly… Tady má bejt poklad, třeba diamanty, tati?

Jo, tvoje máma vždycky věřila, že někde najde poklad. Dívala se po jiných a potom našla popeláře.

Tomu nerozumím.

Anežko, ty jsi to jediný, co mi zůstalo, a já jsem z toho teďka strašně rozhozenej, co se ti mohlo stát. Já si myslím, že už bysme toho měli nechat. To je naše poslední výprava.

Tati, s tebou je vždycky největší zábava a největší dobrodružství. Pamatuješ, jak jsme třeba stanovali a ty jsi rozdělával ten oheň a tam jsi nám dělal tu večeři? To bylo, tati, úplně nejlepší. To bylo pěkné. Ty jsi udělal past na králíky a pěkně sklapla. Potom jsme ho spolu vykuchali. No tos ty vykuchal radši.

To bylo hezký. Ale tati, když bys našel ten poklad, tak to by bylo dobrý. To bys měl peníze a mohl bys konečně si otevřít tu firmu, jak jsi o tom mluvil, a byl bys strašně bohatej a mohl bys dělat, co bys chtěl, a taky bys mě mohl vzít do toho pohádkovýho světa.

To víš, že jo. Jednou všechno bude, jenom musíme udělat tuhle poslední výpravu.

A co hledáte, tati?

Hledáme šelmu, která je jako člověk. Hledáme něco, co ještě nikdo neobjevil.

Táti, vidíš ty oči, co tam svítěj vzadu? Vidíš ty oči?

Ticho, tak já to znovu nabiju. Teď už to určitě dostanu. Mám tě!

Haló, seš mrtvej! Váňo, Luďo, já našel druhej vchod do jeskyně. Au, ty ses trefil už podruhý.

Ne, můj nejoblíbenější a jediný zaměstnanec. To je dobrý, Váňo, trefil ses do špičky mýho ucha. Máme lékárničku? Anežko, ty už víš, jak se to dělá, možná se ti to bude ještě jednou hodit. Já to panu Ludvíkovi obvážu.

Pane Ludvíku, jste moc hodná, Anežko.

Luďo, proč jsi nezůstal venku?

Já jsem tam viděl něco hrozně velkýho chlupatýho a… hodil jsem potom párátka a tím jsem to spíš nasral. Tak jsem utíkal pryč, že jo, že vás tu nechám. Ale našel jsem druhej vchod do jeskyně, tak jsem si řekl, že se schovám do ní a nečekal jsem, že vás tady potkám. Myslím, že to jde pořád za mnou. Škoda, že ta kulovnice měla jen dva náboje.

No, teď už to máte trochu obvázaný. Už vás to nebolí, že ne?

Já neslyším. Vy jste mi zavázala celý ucho, Anežko, ale je to dobrý, děkuju.

To bude dobrý.

To nebude dobrý. Váňo, co teď?

Jediný, co nám ještě zbylo, je ta harmonika… zapomněl jsem ji venku. Mám pocit, že jsme ztracení.

Anežko?

Mhm?

Víš, pomohla bys nám trošičku vymotat se z tohohle jeskynního systému?

No, jasně, že jo. Já mám baterku, tak jdeme ven. Už to tady svítím. Tady doprava, a teď asi spíš doleva a teď… Ježiši, to byl on! Big foot! Je za náma, tati! Já se začínám bát.

Ne, ty se neboj, ty hledej cestu, my se o to postaráme. My, dospělí muži. Anežko, běháš rychle?

Běhám hodně rychle, sakra.

A tati, když vám to pomůžu chytit, tak se vrátíš domů?

Určitě se vrátím domů, zakopu kulovnici a už nikdy nebudu střílet ani lovit zvěř či lidi.

To jsem ráda, tati. Já mám v baťůžku takovou velkou síť.

Ty jsi tady šla rybařit?

Ne, já jsem šla na jahody, ale taky jsem vlastně šla hledat trochu ten poklad.

Aha, to se můžou hodit různý věci. Co v tom baťůžku tak ještě máš?

No, tak mám tam síť, mám tam hrníček, mám tam sirky, nějaké peníze a taky mám tu čelovku. A to je asi všechno.

Co ještě potřebujeme k ulovení toho zvířete?

Potřebujeme odvahu, potřebujeme udělat past. A mě napadá jenom jedna věc, jak to udělat. Vzpomínáš si, jak jsme dělali tu past na toho králíka?

Jasně, jako návnadu jsme dali zbytek pšenice, co jsme měli, ale myslím si, že… to, co po nás jde, chce jíst děti. Aneško, počkej chvilku. Hele, jak je ta síť. Co kdybych tě tak jako ta síť hezky objala ze všech stran, víš? Tady nahoře ji utáhneme a počkáš tady, prosím, chvíli. My se s tatínkem schováme tady za roh a pak nás zavolej, až uvidíš něco velkýho a chlupatýho.

Mně se to nějak nelíbí, tati.

Je to jediný způsob, jak přemoci tu příšeru. A ty budeš v bezpečí zavěšená tady na krápníku.

Ale pak se fakt vrátíš k nám domů a už nebudeš chodit lovit lidi a zvířata.

Už nebudu lovit zvířata, lidi. Možná ani nebudu hledat poklady. Přestanu chodit do kasína.

Tak jo, tati. Tak to připravte.

Luďo, mi se docela nezdá. Myslím si, že jsme někde udělali chybu. Ve chvíli, kdy jsem postřelil tebe, svoji dceru, a použil tě jako návnadu na nějaké monstrum, které nás sleduje. Vzali jsme poslední její věci.

Taky si říkám, že ten pravý poklad jsou přátelství, které na těchto dobrodružstvích uděláš.

Váňo, hele, tady je! Já jsem si chtěl sednout na kámen, a já jsem si sedl na to… to je truhla! No to snad, proboha, my jsme to našli! Poklad Velké nohy!

Hano, tohle je skvělý, budem bohatí. Počkej, chodit do kasina… Ach můj bože, je to tady! A vidíš, tati, maminka měla pravdu, jako vždycky. Ten poklad tady je.